wz

 

 

Happy dog weekend - záruby 2012

(z deníku ABYGAIL)

   

Již na výstavě v Rybníkách, kde společně s námi byla ubytovaná naše kamarádka Daša Fridrichová ze Slovenska, dostala naše partička pozvání na tzv. Happy Dog Weekend. Protože jsme samozřejmě pro každou špatnost J, a protože se máme rádi a rádi se setkáváme, nedalo moc práce se domluvit,  toto pozvání přijmout a na Slovensko se vypravit.

   

Happy Dog Weekend pořádala Daša v rámci své Výcvikové školy Dášenka a oficiálně se jednalo o výcvikový víkend, na kterém jsme se měli naučit perfektně ovládat naše psy na základě jejich vrozeného modelu chování, tzn. pouze na psychologické úrovni. Kdo Dášu zná, ví, že se psy pracuje již přes třicet let, chová mimo jiné kerníky, působí jako rozhodčí a hlavně vychovává canisterapeutické psy a vodicí psy pro slepce. Při každém setkání se vždy těšíme, až začne povídat o psech, jejich chování a jejich výcviku.  Protože je ale něco jiného ji slyšet a něco jiného ji vidět v akci, všichni jsme se na její školu těšili.

   

Pro nás víkend začal už ve čtvrtek, protože jsme se po obědě vydali do Přerova za Dášou a Jindřichem, kde jsme strávili večerní procházku s holkama a Avarem a potom přátelský večer u sklenky vína. Druhý den (pátek) jsme všichni udělali ranní kolektivní venčení na břehu Bečvy a před polednem jsme vyrazili směrem do Malých Karpat na naše setkání.

   

Cesta byla pohodová, na místě jsme byli kolem druhé hodiny a všem nám to vyšlo tak, že jsme se sjeli během jedné hodiny a to přesto, že výchozí body byly velice rozdílné,  od Plzně po Košice.

   

Areál, který byl od Daši pronajatý, leží v naprosto nádherné krajině, cca 2 km  od nejbližší vesnice, uprostřed lesa v údolí Malých Karpat. Měli jsme zde pěkné ubytování v patrových chatkách, zabezpečené celodenní stravování v místní kuchyni a celý areál, vyjma jedné chatičky, byl vyhrazen jenom pro účastníky školy.

   

   

Protože bylo krásné počasí, tak po ubytování jsme si všichni udělali malou procházku po okolí a skončili jsme v nedaleké obci Smolenica, kde jsme si ve srubové hospůdce na zahrádce dali výborné kafíčko, případně pivko a panáčka slivovice. Na rozdíl od České republiky zde žádná prohibice nebyla, tak s tím nebyl žádný problém. J Kerníci mezitím pojali zahrádku za svoje teritorium a žádného místního psa už sem nepustili. Protože se tam moc dobře sedělo, tak jsme skoro zapomněli na večeři, čili jsme hned po příchodu na ni dostali kartáč od kuchařky. Strava byla po celou dobu dobrá a vše okolo ní (výdej, jídelna, čaj, atd.) nám připomněl pionýrské tábory, které jsme všichni kdysi zažili.

   

   

Po večeři jsme se všichni shromáždili na hřišti uprostřed tábora, kde jsme se seznámili s dalšími účastníky psího víkendu, kteří mezitím dorazili. Kerníci byli jednoznačně v přesile. Ostatní byli více méně mladí jedinci nebo štěňata. Celková sestava tedy nakonec byla následující - 12 kerníků, 3 jezevčíci, 2 pudlíci, boxer, maltézák, vlkodav a vlčák. Další možné rozdělení bylo 6 českých a 6 slovenských kernů J. Zbytek dne do setmění jsme strávili povídáním, venčením a diskusemi, zatímco na volno puštění pejsani se seznamovali, prohlíželi areál, hrabali metro, lítali, honili se a prostě užívali volnosti. Žádné problémy, hádky nebo rvačky mezi nimi nenastaly, vše bylo bez problémů.

   

   

   

Po setmění byli pejsani uloženi do chatek, aby si v klidu odpočinuli před sobotním výcvikem a my všichni ostatní jsme se sešli v klubovně, kde pokračovalo povídání a seznamování. Daša přivezla výborné lokše, na kterých jsme si moc pochutnali a musíme ji pochválit, protože tu horu musela péct nejméně celý předchozí den. Ochutnali jsme je jak na sladko – s mákem, tak na slano s husím sádlem a nebo škvarky a těžko říci, které byly lepší.

   

Spát se šlo až kolem půlnoci. Po dlouhé době jsem viděl nebe plné hvězd, protože kemp se nalézá v údolí uprostřed Malých Karpat, tak není problém s umělým osvětlením. Těch pár světel v kempu nevadilo, najít si temné místo nebyl problém.

   

Budíček vyhlásili pejskové vesměs kolem sedmé hodiny. Počasí bylo krásné, bylo jasné, že bude hezký a teplý celý den. Většina z nás si hned udělala procházku po nejbližším okolí. My jsme si vybrali cestu lesem k blízkým pasekám, když ale kolem nás proběhlo cca 20 kusů vysoké, tak jsme to raději vzdali, protože hledat v těchto prostorách emigrované pejsany by asi nebylo zrovna jednoduché.

   

   

Po snídani byl vyhlášen první workshop s tématem „Prečo to ten pes nerobí, príp. robí a jako ho možem zvládnut?“ Daša předvedla probíraná témata na svých zvířatech a potom na našich psech. Řešila se chůze na a bez vodítka, přivolání, krátkodobé i dlouhodobé odložení. Dokázala nám naprosto názorně, že za většinu závadového chování psa může jeho majitel a že se dá celkem bez problémů a bez velké námahy tyto problémy odstranit. Jde opravdu jenom o to, „vysvětlit“ psovi, co po něm chceme. Pokud se to dozví „psím jazykem“ nemá problém svůj úkol splnit. Jedinou podmínkou je, že alfou musí být jeho pán.

   

   

Workshop trval až do oběda. Zatímco jsme šli na oběd, pejsci doslova popadali v chatkách. Bylo vidět, že celý výcvik byl pro ně opravdu zátěží – a to hlavně psychickou.

   

Po obědě a krátkém odpočinku byla vyhlášena volný relaxační program. Rozhodli jsme se jej využít k vycházce do blízké zpřístupněné jeskyně Driny. Kerníci už byli také odpočinutí, takže samozřejmě vyrazili s námi. Trasa byla cca 2,5 km dlouhá a vedla stále do kopce. Vstup do jeskyně je ze skalní římsy, na kterou se z lesa vystupuje cca po 100 schodech. Takže kerníky po ranní psychické zátěži čekala i fyzická. Nebylo ale znát, že by jim to vadilo. Lítali po lese podél cesty, nosili klacky, hrabali a evidentně se bavili. Nakonec celá banda vyběhla po schodech ke vstupu do jeskynního komplexu a měli jsme co dělat, abychom je pochytali, neboť černá díra do země byla velmi zajímavá a lákavá. Bohužel vstup pro pejsky byl zakázán, takže část z lidské posádky musela zůstat před jeskyní a hlídat. Někteří z nich to přijali rádi, hlavně když se dozvěděli, že návštěvníky jeskyně čeká skoro 500 metrů chodeb a cca 150 schodů nahoru a dolů.

   

Jeskyně sama o sobě není špatná, ale její krápníková výzdoba je celkem malá. Přesto se tu samozřejmě hezká místa nacházejí.

   

   

   

Zatímco část lidí prolézala jeskyni, zbytek si dal kafíčko a pejsani čerstvou vodu z místních zdrojů. To je opět nabudilo, takže na cestě zpátky opět řádili jako černá ruka. Těch 100 schodů dolů zvládli snad za 5 vteřin a návštěvníci, kteří se nacházeli dole pod nimi, nevěřili vlastním očím, když se proti nim vyřítila smečka živých blesků. Jinak cesta zpět byla bez problémů, kerníci poslouchali jako hodinky a jako vždy vzbuzovali pozornost.

   

   

Po příchodu do areálu jsme si dali kafíčko a po chvíli nás opět čekal společný výcvik. Zopakovali jsme dopolední cviky, doplnili je dalšími. Když začali být pejsci unavení, byl výcvik ukončen a v prostoru mezi chatkami se postavila krátká agility dráha. Během času, kdy si všichni zkoušeli proběhnout tunel nebo skočit nějakou tu překážku Zdenek připravil coursingovou dráhu, na které je možno si vyzkoušet hon na králíka, což naši kerníci milují. Dráha vedla po travnaté ploše uprostřed areálu, a vzhledem k členitosti terénu byla i celkem náročná. Všechna zvířata ji ale ráda a s úspěchem absolvovala. Jediný, koho moc nenadchla, byl vlkodav. Ale když nechtěl on, tak si dráhu alespoň zaběhla jeho panička, zatímco on ji lážo plážo doprovázel.

   

   

   

   

   

   

V době agility a coursingu proběhla také malá škola trimování, kde Katka ukázala svůj styl trimu a některá svá zvířata připravila na poslední letošní výstavy.

   

Společné sportování pokračovalo až do večeře, po které jsme odnesli mrtvolky kerníků do chat a šli jsme tentokrát k ohništi, kde se na pozdní večeři chystal v kotlíku guláš. Na tom jsme se dohodli již v pátek, takže v sobotu ráno se dojelo pro maso a další potřebné suroviny a Dušan vyrobil pravý košický guláš. Vařil ho skoro pět hodin a byl naprosto vynikající. S dochucením a jeho výdejem potom pomohl i Zdenek.

   

 

   

   

   

Díky Jindřichovi znělo kolem ohně zase hodně písniček, samozřejmě včetně naší kerní hymny. Kolem jedenácté jsme se ještě od ohniště přesunuli do klubovny a spát se šlo opět hodně po půlnoci.

   

Nedělní budíček nám udělali pejsani opět kolem sedmé hodiny. Oproti sobotě bylo podstatně horší počasí, zatáhlo se a začalo i jemně pršet. To nás ale samozřejmě neodradilo od ranní lesní procházky. Po snídani opět následoval výcvik.

   

   

Během dopoledne přijel hlavní slovenský výcvikář, který pro naše pejsany připravil v lese pachovou stopu, abychom mohli vyzkoušet, jak jsou na tom naši kerníci s nosem. Stopu v délce asi 300 m v lesním členitém terénu vysledovali všichni pejsani, valná většina jich i spolehlivě hlásila nalezený kus. Výcvikář byl velmi spokojený, protože s kerníky dosud nepracoval a ti naši ho přesvědčili o tom, že stopa pro ně není problém a hlášení rovněž. Nabídnul nám dokonce, že nás přihlásí na pracovní zkoušky, které se zde konají za 14 dnů. Pro nás super zážitek a námět k tomu, zda v této činnosti nepokračovat.

   

   

Po pozdním obědě jsme se všichni rozloučili a postupně jsme opustili areál.

   

Víkend byl naprosto perfektní, dozvěděli jsme se mnoho nových věcí a naši pejsci si vyzkoušeli zatím nepoznané. Daša a její ukázky, vysvětlování, povídání a předávání zkušenosti bylo na profesionální úrovni a závidíme všem, kteří se s ní mohou setkávat častěji. Zdenkovi děkujeme za celkový servis a za instalaci a ovládání coursingu, Dušanovi potom za perfektně uvařený guláš.

   

Jsme rádi, že jsme součástí této party lidí, kteří se rádi schází, rádi podnikají něco zajímavého jak pro sebe, tak pro ostatní. Setkání budou určitě pokračovat, tentokrát asi nejdříve na druhém ročníku Kerního víkendu u Kačera v prvním týdnu června 2013.

   

Účastníci a jejich kerníci z tohoto setkání jsou z celé Česko-Slovenské republiky a můžete je nalézt na ose Plzeň (Aris a Engie), Praha (Abygail a Ebony), Brno (Adar), Přerov (Avar), Cífer (Axa, Sophi, Mufák, Fanta a Bendy) a Košice (Rocker).

   

   

P.S. Holky také těsně před odjezdem objevili velikou vzácnost – mloka skvrnitého (Salamandra salamandra), který se procházel nedaleko naší chaty. Naštěstí jsme byli docela blízko a holky neměly chuť lovit, takže jenom ječely - tudíž mlok setkání přežil. Byla by ho škoda tím spíše, že se jedná o silně ohrožený druh.

   

P.P.S. Vzhledem ke vzdálenosti nabídku k vykonání pracovní zkoušky využila pouze Dáša s Avarem. Gratulujeme jí v bezvadnému výsledku, neboť Avar splnil zkoušku nejlépe jak mohl, a to v tzv. první ceně J

   

   

   

   

   

   
Foto: Miloš