wz

 

krušné hory - letní dovolená 2010

(z deníku ABYGAIL)

 

   

     Loňská dovolená, kdy jsme si pronajali chatičku v Luhačovicích se nám moc líbila, a proto se páníčkové rozhodli, že to tenhle rok udělají stejně. Protože ale nevěděli, jak jim budou vycházet volna v práci, nechali všechno na poslední chvíli a místo pobytu se v podstatě vybíralo pár dnů před odjezdem na dovolenou.

   

    Protože internet je bezva věc, nebyl až tak veliký problém něco nalézt, a to hlavně proto, že v podstatě jedinou limitující věcí bylo, že jsme chtěli mít oplocený pozemek, abychom tam s maminkou měly volnost a možnost dostatečného pohybu.

    Páníček s paničkou postupně nalezli několik možných míst, kam bychom mohli vyrazit, ale rozhodující slovo nakonec nechali mojí paničce Katce. Ta z předběžného výběru vybrala a rozhodla, že se tentokrát pojede do Krušných hor.

     Chalupa splňovala vše, o čem jsme snili. Veliký obývák s krbovými kamny, dobře vybavená kuchyň, dvě ložnice v patře, garáž a venku krytá pergola. Oplocená travnatá zahrada cca 1000 m², stromy, keře, za plotem potůček, dřevník, odkud jsme tahali dřevěné špalky na hraní i na topení v grilu i v krbových kamnech, domeček pro děti na kuří nožce, kde jsme vždycky ráno s maminkou obklíčily  kočky, které tam chodily spát,  nafukovací bazén na koupání a super sousedka, která nám ráno nosila piškoty.

     Protože u nás samozřejmě nemůže být nic jednoduchého, tak dávno před tím, než bylo rozhodnuto o dovolené, byla zaplacena krajska výstava v Brně - Žebětíně. Takže v den nástupu páníček s Jarčou, maminkou Fency a tetou Que (kterou hlídali) vyrazili na západ do Krušných hor, zatímco já s Katkou a Lucka se svým zvěřincem (Kenie, Sylvi, Jeny, Lucinka a Joy) jsme vyrazily na východ do Brna. Takže zatímco páníček s holkama přebíral chalupu a začínal popíjet pivo pod pergolou, my jsme se vystavovaly. Popis výstavy a výsledky jsou ve výstavách 2010, takže o ní už mluvit nebudu. Po skončení výstavy nás paničky nalodily do Lucčina autíčka a místo domů jsme vyrazily do půjčené chalupy. Dorazily jsme dost k večeru, ale přesto se pár fotek smečky podařilo udělat.

     Tahle smečka byla moc i pro místní, a to i přes to, že u každého stavení nějaký ten voříšek byl. Ale jako vždy, když se tahle naše celá banda někde objeví - byli jsme tak trochu za exoty. Za plotem sešla půlka vesnice a zjišťovali, který že to útulek jsme vybrakovali. Naši chlupáči holt na ty své šampionáty nevypadají J. Ale na to už jsme zvyklí J.  Na druhou stranu jsme se všemi pokecali, a od druhého dne nás všichni zdravili, mávali a sousedka dokonce přišla i s buchtou.

     Pan pronajímatel (sám držitel krásného bernského salašnického psa) samozřejmě o mě a mamince věděl a souhlasil i s jednou nocí pro Lucku a její smečku, takže vše bylo v pořádku. Celou bandu páníčkové ale stejně do chalupy nepustili, nakonec jsme spali v kuchyni a aby se nám nestýskalo, tak nám udělali jakousi vyhlídku do obýváku, kde seděli, povídali a popíjeli.  

     Neděli jsme věnovali focení pejsků do archivu, protože zde bylo pěkné prostředí a hlavně dostatek času na to, abychom se pokusili o hezké fotografie.

     Odpoledne Lucka odjela se smečkou do Prahy, protože musela pracovat a na chalupě jsme zůstali  pouze my dvě s páníčky.

     Další dny plynuly v naprosté pohodě, teploty se pohybovaly nad dvacítkou, sluníčko bylo schované za mraky, takže bezva počasí na procházky a samozřejmě na lítání a bláznění na dvorečku. Co bylo super, všude v okolí byly vřesoviště, potůčky, potoky, jezírka, jezera, rybníčky, rybníky - prostě voda. A tu já už pomalu začínám milovat stejně, jako teta Kamei. Takže, kde bylo vlhko nebo mokro, tam jsem byla já a většinou mě sice velice váhavě, ale přece doprovázela maminka Fency. Jo a navíc, ten první vyfocený potůček jsem měla hned před vrátky , takže kdykoliv se otevřela , už jsem se koupalaJ.

 

      Na procházkách jsme propátrali celé okolí, chodili jsme do lesa na houby (bylo sucho, tak nerostly), na paseku na borůvky (ty jsou super, když mi ukázali o co jde, tak už mně je ani nemuseli trhat, protože jsem se dokázala obsloužit sama). Na pasece jsem si našla vlastní pramen vody s jezírkem, a tam jsem se chodila rochnit J.
   

     Velkou túru, kdy jsme šli až do Německa, jsme podnikli, když se chtěl páníček podívat na větrné elektrárny, které byly na obzoru v kopci za naší chalupou. Cestou jsme zase dali pár borůvek, napili jsme se z dalšího pramene vody, který jsme cestou nalezli, vyfotili jsme moc obrázků do archivu (P.S. na posledním obrázku sedíme u paty větrné elektrárny - představte si, že těch pár matiček drží celou tu obří stavbuL). 

 

     Druhý den po téhle vycházce nás páníčkové nechali odpočívat a sami se zajeli podívat do Chomutova do zooparku. Nás nebrali, protože za prvé nevěděli, jestli tam pouští pejsky a za druhé po včerejším pochoďáku jsme si docela rády zdřímly. Samozřejmě v postýlce, protože hned jak vypadli, tak jsme se s maminkou uvelebily v peřinách a usnuly jsme tak hluboce, že nás v nich nachytali, protože jsme nestačily vstátJ.

 

     Jinak celá tahle dovolená pro nás byla hlavně o lítání po zahradě, lovení míčků, praní se mezi sebou - tzn. hlavně o sportovním vyžití. V Praze se nám ho tolik nedostává, takže jsme si to tady opravdu skvěle užily.

 

 

 

    Dovolená se nám opět moc líbila, vyšlo nám krásné počasí, měli jsme pro sebe krásnou chaloupku, příroda i okolí bylo moc hezké. Už dnes se těšíme na další dovolenou podobného ražení.

 

 

Foto: Miloš, Lucka