wz

 

WE ARE THE CHAMPIONS

(z deníku ABYGAIL)

 

   

     Naposledy jsem psala o Grazu, kde se mně, stejně jako předtím v Brně, moc nedařilo. Mezitím proběhla krajská výstava v Mladé Boleslavi, kde jsem se líbila a dostala jsem vítěze třídy a porazila mě jen maminka, která se stala krajskou vítězkou. Další výstava byla opět v Rakousku, a to ve Wieselburgu, kde jsem byla druhá a dostala res. CACA. Takže špatné období (z hlediska hodnocení), které jsem si ale většinou zavinila sama svým chováním a nepředváděním se, už je snad za námi. Alespoň doufám.

   

     Na klubovou výstavu KCHMPP jsme se opět velmi těšili, protože se dalo předpokládat, že se sejdeme s našimi kamarády, kteří zimní sezonu víceméně vynechávali. Nakonec to tak slavné nebylo, ale přece jenom 14 kerníků je víc než tři nebo pět. Pro mě klubovka znamenala i možnost získat zase pár bodíků do hodnocení KCHMPP, protože v poslední době to nebylo nic slavného a poslední pořádné bodové hodnocení bylo v lednu v Olomouci.

    Po vydatném spánku - protože při výstavách v Mladé Boleslavi opravdu nemusíme vstávat a jsme na místě za slabou půlhodinku - jsme se chystali na cestu. Hned jak jsme vyrazili z domova, tak mě překvapily různé plakáty a bilboardy okolo dálnice.

     Bohužel potom mě páníčkové probudili, plakáty zmizely, ale já jsem na ně stejně nemohla zapomenout a přemýšlela jsem, co to asi znamenalo.

 

     Na výstaviště jsme klasicky dojeli jako jedni z prvních, a to navzdory tomu, že jsme tentokrát jeli bez Lucky, na kterou to vždycky svádíme. Byla zima jako v Rusku a celý areál byl pokryt silnou vrstvou jinovatky. Vzhledem k tomu, že nám meteorologové slibovali krásný den s vysokými teplotami, vypadalo to dost nepravděpodobně. Naštěstí jsme byli dobře vybaveni, takže zimou jsme netrpěli, což se však nedá říci o všech návštěvnících.

 

     Dnešní vystavování mělo ještě jednu stinnou stránku. Vzhledem k tomu, že v Polsku spadnul vládní speciál a zahynulo 96 lidí, byl i v České republice vyhlášen den smutku. Pro nás to znamenalo, že se v poledne přerušilo vystavování minutou ticha a že byly zrušeny odpolední soutěže.

     Chvilku jsme hledali náš kruh, protože byl jiný než bylo psáno na netu, ale nakonec nás na místo přivedla opravdu zajímavá cedule. Musím říci, že i když jsem do školy nechodila, tak z téhle tabule jsem si opravdu sedla na ocásek. Opravdu nikdo nedokážeme pochopit, jak se něco takového může stát. Je pravda, že některé názvy plemen jsou krkolomné, ale to co se objevilo tady, to byl opravdu vrchol. Z osmi názvu tři špatně, to je výkon.

 

   Když nás vybalili (jela jsem jako obvykle s maminkou) proběhly jsme se v kruhu, panička nás načesala a strčila do klece, abychom si odpočinuly. Mezitím dorazili další kerníci, na které jsme čekali, protože je panička měla načesat, otrimovat a připravit k vystavování. A nakonec i předvést. Zerowa předvádí naše panička vždycky, ale Cronuse (Ronka) měla předvést Lucka, která však v Boleslavi nebyla, a tak to připadlo naší paničce.

     Ronkovi se sice při tréninku trochu motaly nohy, ale vlastní vystavování už bylo naprosto v pohodě a ukázal se v tom nejlepším světle. Paní rozhodčí ho pochválila a dala mu velmi nadějnou 1.

   

     Jako druhého panička vodila Zerowa, který měl tentokrát dva soupeře. Bohužel oba se předvedli lépe než Zerow, který nakonec obsadil třetí místo, bohužel s hodnocením velmi dobrý.

     Rozstřel o klubového vítěze psů vyhrál nakonec Morris.

 

     Pak už jsme na řadu měly jít my, protože fenky tentokrát byly jenom dvě. Já v mezitřídě a Aphra ve třídě otevřené. Panička mezitím upravovala spíš sebe než mě. Paní rozhodčí jsem se líbila, takže mně dala výbornou a CAC, stejně dopadla Aphra ve své třídě.

     To znamenalo, že o klubového vítěze fen jsme šly spolu. Byla jsem úspěšnější, takže jsem jej získala já.

     Na poslední kolečko o BOB jsem tedy vyrazila proti Morrisovi a proti Dustymu. Paní rozhodčí neprve "vyřadila" Dustyho a potom i Morrise a BOB jsem dostala já. Panička byla pochválena za to, že jsem moc hezká fenka.

     Všichni jsme z toho samozřejmě měli ohromnou radost, a to tím spíše, že získáním tohoto CAC jsem splnila podmínky pro získání titulu Český šampion. Moje sny o plakátech z cesty do Mladé Boleslavi tedy nelhaly a my jsme mohli slavit.

     Titul Českého šampiona jsem získala ve věku necelých 21 měsíců, přičemž jsem ani jednou nestartovala ve třídě otevřené. Teoreticky bych se nyní mohla soustředit na získání Českého grand šampiona, ale vzhledem k tomu, že námi plánová velká většina výstav až do druhé poloviny roku je v zahraničí, tak se o něj pokusíme bojovat až od září.

    Ale abych se nechlubila jenom já, dosaženým výsledkem na této výstavě splnila podmínky Českého šampiona i Aphra Honey Eli a také Dusty získal titul Českého junior šampiona. Samozřejmě jim oběma gratulujeme a držíme palce do dalších bojů.