wz

 

Polsko - první pokus

(z deníku fency)

 

   

     Zatím naše výstavní zahraniční cestování většinou směřovalo na jih nebo na východ od hranic naší republiky. Západ a sever nás moc nezajímal, což se pochopitelně začalo měnit v souvislosti s tím, že Fency v podstatě získala všechny základní tituly, které je možno v relativně nedalekém okolí republiky dostat. Výjimku tvořily výstavy v Německu a v Polsku. Tyto dvě země jsme zatím nechávali na pokoji, ale jak to tak vypadá, možná zkusíme i je. Německé Lipsko bylo první vlaštovkou, a při obsazení, které tam bylo, musíme říci, že jsme byli spokojeni. Fencynina V2 + res. VDH a Bibinina V3 nás potěšila tím spíš, že soudcovala německá rozhodčí v Německu. Zatím jsme totiž  s německými rozhodčími měli spíše problémy a moc jsme se jim nelíbili. Ačkoliv úspěch v Německu jednoznačně byl, přesto jsme se dohodli, že podmínky pro získání německých titulů jsou natolik tvrdé, že je zatím necháme u ledu s tím, že pokud bude nějaká výstava nedaleko, pojedeme se na ni podívat, ale nebudeme se na zisk německého šampiona soustředit.

     Druhou, zatím nenavštívenou sousedskou zemí, bylo Polsko. Bohužel skoro celý polský výstavní kalendář je postaven tak, že se kryl s nějakou výstavou v našich zájmových zemích, takže jsme dosud Polsko také vypouštěli. Teprve v září 2009 se nám uvolnila jedna sobota, a proto jsme se rozhodli polskou výstavu navštívit.

     Naše stálá parta se tentokrát rozdělila, protože Lucka s Petrou jely do Celje pokud možno dodělat Slovinské šampiony. Slovinsko nám zatím nic neříká, takže u nás padla volba na CACIBovou výstavu ve Wroclawi. Přihlášena byla pouze Fency, protože pro Bibinu nemělo smysl na tuto výstavu jet soutěžit. Případný zisk CAJC na polského juniorského šampiona neměl cenu, protože další výstavu už bychom nestíhali, takže by to byly jenom provystavované peníze. Původně ale měli jet holky obě. Ta větší ale fňukala, že bude zase doma sama, tak jsme jí Bíbu nechali.

     Podle navigace nás čekalo necelých 300 km, které bychom měli zvládnout v čase kolem 4 hodin. Z Prahy jsme tedy vyjížděli po druhé hodině, opět s tím, že bude dostatek času na zastávky a pohodovou jízdu. Až na polské hranice se jelo naprosto v pohodě, bohužel kousek za Náchodem na silnici padla mlha a navíc se před námi objevilo několik kamionů, které nebylo možno předjet, takže se nám průměrná rychlost značně snížila. Do Wroclawi jsme dojížděli kolem půl sedmé. Navigace nás celkem spolehlivě dovedla až ke komplexu Olympijských stadionů, kde se měla výstava konat. Parkovalo se na travnaté ploše, která jinak slouží jako tréninkové plochy pro fotbal. Pokud by pršelo, asi by byl velký problém uvést plochu po výstavě do původního stavu. I tak se auta do trávy docela bořila, natož pokud by bylo mokro.

     Ke vstupu do komplexu stadionů jsme se dostali mezi prvními. Pořadatelé ještě měli náladu se obdivovat příchozím pejskům, takže zatímco Fency rozdávala úsměvy a oddávala se drbání a chválení, my jsme bez problémů a bez placení vstupného prošli do areálu. Panička potom odešla zaplatit výstavní poplatky, zatímco Fency z ní nespouštěla oči a odmítala se kamkoliv hnout.

     Výstava zabrala celý areál, který se skládá ze čtyř ploch (plocha s kurty, dva travnaté fotbalové stadiony a lehkoatletický stadion). Náš kruh byl umístěn na centrálním lehkoatletickém stadionu, takže jsme využili toho, že okolo byly plochy z betonu a tartanu a rozložili jsme se na nich, protože tráva ještě byla plná rosy. Měli jsme s sebou pro jistotu náš stan, ale vzhledem k tomu, že začínalo hezky svítit sluníčko, rozhodli jsme se jej nevybalovat a užívali jsme si sluníčka. Kruhy byly ohromné, snad 30 x 30 metrů, místa okolo také, takže se nikdo nemačkal, ani nikdo nikomu nepřekážel. Nedaleko nás byl i závěrečný kruh, doplněný obří obrazovkou, na které se v průběhu výstavy promítaly záběry, které natočil místní kameraman během vystavování. Fency se zde prezentovala také, natočil si ji v době, kdy ji Kačka upravovala.

     Sotva jsme se rozbalili a okoukli okolí, začali přicházet ostatní majitelé kerníků, kterých nakonec dohromady s nám bylo 12. Některé majitele jsme dokonce znali, neboť byly na klubové výstavě v Mladé Boleslavi a s některými si Kačka píše přes facebook.

 

     Na řadu jsme šli kolem půl jedenácté, protože před námi bylo jenom 7 psů. Fency byla ve třídě šampionů sama, šla tedy úplně poslední. Jak je jejím zvykem, spala na stole, což okolostojící Poláci nemohli pochopit. Jejich pejsci byli načesaní, v pozoru, stejně jako páníčkové a čekali až budou moci vystoupit, zatímco naše šampionka ležela na zádech na stole, opalovala si bříško a nahlas chrápala. Dokonce za námi přišel jeden z kerňáků, jestli se fakt bude Fency vystavovat.

     Pan rozhodčí z Chorvatska rozhodně nebyl z nejmírnějších, jeho hodnocení bylo dost náročné a zadal  více VD než výborných. Na druhou stranu je třeba říci, že polští kerníci jsou jiní než naši, ať už z hlediska úpravy, tak i tělesné konstrukce. Tím nechci říci, že by nebyli hezcí, ale jsou trošku jiní než ti, na které jsme zvyklí.

     Nakonec nastoupila i naše Fency. Už na první pohled bylo vidět, že se panu rozhodčímu nelíbí. Na druhou stranu je fakt, že se ho ani moc nesnažila přesvědčit o své kráse, protože se jí nechtělo chodit. Nakonec jí vzhledem k tomu, že byla ve třídě šampionů zadal výbornou, ale bez titulu.

    Kerníci tedy skončili brzo, o půl dvanácté bylo hotovo. Vzhledem k tomu, že nebylo na co čekat – medaili za výbornou jsme dostali hned v kruhu – obešli jsme pouze ostatní kruhy, prohlédli jsme si klasický obsah stánků v parku a pak jsme měli naplánovou procházku po Wroclawi. Bohužel Katka nebyla už asi týden ve své kůži a po dopoledni stráveném na sluníčku se to opravdu nezlepšilo. Procházku jsme tedy vynechali s tím, že si Wroclaw prohlídneme příště. Přesto jsme ale využili toho, že výstaviště bylo na břehu Odry stejně jako většina památek, které jsme chtěli vidět,  a tak když už jsme je nemohli obejít, tak jsme je alespoň objeli.

     Takže budovu University, most Grunwaldski a katedrálu sv. Jana Křitele (Vratislavský dóm) jsme přece jenom viděli a i jsme si je vyfotili. Zároveň jsme se zajeli podívat na dva tanky střežící vchod do hřbitova vojáků Sovětské armády, přičemž jsme cestou objevili krásnou vodní věž. Musíme přiznat, že její architektura nás nadchla a při příštím pobytu ve Wroclawi se na ni pojedeme pořádně podívat a využijeme i možnosti navštívit její horní patra, kde je rozhledna.

most Grunwaldski

vstup na hřbitov padlých sovětských vojáků

Vratislavský dóm (katedrála sv. Jiřího Křtitele)

Vodní věž (Wieźa Ciśnień)

     Cesta domů byla bez problémů, v šest hodin nás před domem vítala ta větší i s Bibinou.

    Musíme říci, že nás Polsko neodradilo a pokud se budou konat výstavy v nějakých příznivých vzdálenostech, určitě je budeme absolvovat.

   

   

 

 

Foto: Miloš + několik obrázků je z galerie Google Earth