wz

 

Šampioni

 

   

     Už jsem kdysi někde psal, že když už začnete jezdit po výstavách, váš okruh působnosti se začne pomalu ale jistě rozšiřovat. Stejně tak je to s námi a našimi pejsany. První jízdy po Čechách do Mladé Boleslavi, Hradce Králové, Českých Budějovic atd. postupně nahradily výjezdy do Rakouska a Slovenska, pak Maďarska a nyní i do Chorvatska. Paradox této změny vyjádřila při návratu z poslední výpravy Katka. Poslední tři víkendy jsme totiž strávili v Bánské Bystrici, pak v Bratislavě a nakonec v Budapešti. Nyní jsme se vraceli z chorvatského Varaždinu a při přejíždění Dunaje v Bratislavě pronesla: „No vida, za chvíli jsme doma“.

   

   

     Naše cestování již také začíná být cílenou a vědomou spoluprací mezi úzkou skupinkou lidí, kteří jsou si sympatičtí a kteří si chtějí cesty užít a nehnat se jen za výstavou a po ní okamžitě domů. Určitě je taková spolupráce zajímavá a možné změny v obsazení zabraňují vzniku ponorkové nemoci, která zde určitě hrozí.

   

     Tahle spolupráce má navíc jednu ohromnou výhodu. Tou je, že můžete kdykoliv požádat ostatní, aby vám vzali psy na výstavu, na kterou třeba nemůžete jet a přesto byste tam pejsana rádi vystavili. Výhodou je i to, že se zvířata mezi sebou znají a jejich soužití jim nečiní problémy a pozorování jejich chování ve větší smečce třeba někde u bungalovu na Zlatých pískách je zážitek. Naposledy, když všichni zúčastnění psi postupně uváděli do života malého Bíbu od Lucky.

   

   

     Tento víkend jsme této naší spolupráce opět využili. Lucka se nemohla vzdálit nikam daleko, protože Que čeká štěňátka, a proto byla pověřena zabezpečit mezinárodní výstavu v Litoměřicích. Tam byla přihlášena Kameika, Monty, Abygail a Sam. Pro Bibinu tam byla možnost dostat třetího CAJC.

   

     Souběžně s touto výstavou pro nás ale byla zajímavá i dvojvýstava v chorvatském Varaždinu. My jsme z domu mohli, a proto jsme společně s Petrou a Gasem do Varaždinu vyrazili. Když píšu my, myslím tím ještě Kačku, Miloše, Fency a na oplátku jsme Lucce vzali Kenie. Cíl byl stručný – Gas – CAC do chorvatského šampiona, Kenie – totéž, Fency – čtvrtého CACIB na Interšampiona. Na všechno byly dva pokusy.

   

      Obvykle na delší trasy jezdíme o den napřed. Stejně tomu bylo i tentokrát, z Prahy jsme vyjížděli něco před osmou hodinou ranní. Jelo se dobře, už kolem jedenácté jsme byli v Hustopečích, kde pravidelně na delší trasy tankujeme a také obědváme. Trasa do Varaždinu může být dvojí – buď přes Vídeň na Graz a Maribor nebo – a tu jsme použili my – přes Bratislavu, Czornou, Szombathely a Lendavu. Tuto trasu jsme si vybrali proto, že jsme z minulého týdne měli zaplacené známky na dálnice na Slovensku i v Maďarsku a také proto, že se nám nechtělo jet po rakouské dálnici. Sice to tam utíká, ale tu trasu známe a už nás moc nebaví. Maďarskou variantu klidně můžeme doporučit, jelo se dobře, silnice kvalitní, rychlostní průměr snižují obce, ale nebylo to o moc. Jediná lumpárna, která zde je, je 10 km úsek přes Slovinsko. Ať chcete nebo nechcete, všechny cesty vás vyvedou na asi 3 km dlouhý zpoplatněný úsek dálnice. Objet se to nedá, takže musíte mít dálniční známku, která dnes stojí 35 €.  Nám to tolik nevadilo, protože z minulého období ji máme, tak jsme ji opět zhodnotili.

   

     Po dlouhé době jsme opět projížděli fungující celnicí a ne jenom prázdnými budovami na hranicích. Pejsani samozřejmě vzbudili pozornost, tím spíše, že si celník myslel, že z jeho mlaskání a kvikání mají potěšení. Když zjistil, že Fency začíná temně vrčet a Kenie funět, tak raději z okénka vycouval, aniž by nás dále zdržoval.

   

     Po další hodině jsme dojeli do Varaždinských Toplic, což je malinké lázeňské městečko, kde jsme měli domluvené ubytování. Leží uprostřed krásného údolí asi o sto metrů výše než je Varaždin. Příroda okolo byla naprosto fantastická.

   

   

   

    Do Varaždinu na výstaviště to odsud bylo cca 15 km. Spali jsme v krásném penzionu, který byl vybudován z bývalého statku. Majitelé jej rekonstruovali do původního stavu a každý pokoj byl vybaven ve stejném duchu. Nemovitosti obklopovaly dvůr, na který jsme bez problémů mohli vypustit naše pejsky, kteří toho pochopitelně celou dobu pobytu hojně využívali. Venčit jsme je chodili na louku kousek za penzion.

   

   

     Po svačině a krátkém odpočinku jsme pejsky zavřeli na pokoje, aby se vyspali a my jsme vyrazili prohlédnout okolí. Jde o typické lázeňské městečko, kde je všechno podřízeno péči o pacienty, kteří vesměs byly ubytováni v hotelu Minerva. Tento hotel je v podstatě léčebné a rehabilitační středisko.

   

   

    Po procházce jsme se usadili pod pergolou a společně s pejsky jsme venku strávili krásný večer.

   

 

   

     Druhý den jsme vyrazili až kolem 8 hodiny směrem na Varaždin, kde bylo na krásném místním kynologickém cvičišti připraveno 11 kruhů pro vystavující. Jenom pro zajímavost, na mezinárodní výstavu se zadáváním CACIB bylo přihlášeno v sobotu 600 a v neděli 550 psů. Což je na naše poměry počet spíš na krajskou výstavu. Jinak areál se nachází na ostrově mezi řekou Drávou a umělým vodním kanálem, je krásně upraven, rostou na něm velmi staré stromy a moc se nám tam líbilo. I přesto, že sluníčko svítilo jako o život, díky tomu, že jsme byli brzo na místě a mohli jsem si vybrat, měli jsme optimální místo pod stromy, ve stínu, nedaleko řeky, takže nás celou dobu ochlazoval vlahý větřík.

   

   

     Naději na dobré umístění nám dal již u vstupu jeden z pořadatelů, který nás všechny orazítkoval nápisem CACIB. Usoudili jsme, že je to dobré znamení.

   

     Po vybalení věcí a postavení našeho ležení se holky provětraly v kruhu, Kačka instruovala Petru pro případ, že by nastala situace, kdy by Fency i Kenie měly jít obě najednou do kruhu. Nácvik se hodil a nakonec byl potřeba v sobotu i v neděli. Pak se dostavil další kerník, což však nebyl žádný cizinec, ale Morris společně se svojí paničkou Petrou. Chvíli jsme povídali co a jak a přesně !!!! v deset hodin se ozvala chorvatská hymna a ve středovém kruhu byli představeni rozhodčí. Z obou našich jsme měli docela dobrý pocit, i když jsme od rozhodčího z Dánska mohli očekávat, že se mu budou líbit typově jiní kerni, než je Fency, Kenie nebo Gas.

   

   

    Hned po zahájení soutěží přišla zpráva od Lucky. Psala nám, jak je obsazená výstava v Litoměřicích a hlavně, že naše mladá slečna dělá všechno pro to, aby to dopadlo co nejhůř. Skákala, brzdila, nechodila, dělala blbosti. No prostě štěně. Proběhla blesková konzultace po SMS a my, protože naši Bibinu známe, jsme se připravili na debakl. O to větší překvapení přišlo o chvíli později, kdy nám Lucka sdělovala, že Bíba dostala svého třetího CAJC a tím pádem přesně o svých 10ti měsíčních narozeninách získala Českého junior šampiona. Navíc se jí to podařilo už na čtvrté výstavě ve třídě mladých, kterou absolvovala. Velmi děkujeme Lucce za její perfektní handling našeho čertíka. My totiž moc dobře víme, co je Bíba zač a co dokáže.

   

Autentický obrázek z momentu, kdy se Kačka dozvěděla, že Lucka s Bibinou vybojovali třetího CAJC, a že se Bíba stala Českou Junior šampionkou.

 

   

     Na velké oslavy ale nebyl čas, protože pan rozhodčí Kevin Brown z Dánska začal posuzovat. Zajímavé bylo, že pejsci byli vyzýváni do kruhu pomocí čísla napsaného na tabulce. Také docela dobrý nápad. Výsledky ostatních plemen jsme nezachytili, neboť se nikde nezapisovaly, mohli jsme jenom usuzovat, že na kartičkách jsou CAJC, CAC, CACIB nebo BOB. Podle programu jsme měli přijít na řadu ve 12 hodin, ale protože pan rozhodčí byl velice pečlivý, všechny pořádně prohlížel, prohmatával, nechával několikrát procházet, celé posuzování se zdrželo a do kruhu jsme vpochodovali až po 13 hodině.

   

   

     Začal Morris, dobře chodil, dobře stál, dobře se předváděl, panu rozhodčímu se líbil, a proto byl oceněn výbornou a CAJC. Pak nastupoval Gas – opět žádný problém, výborný a CAC, ale potom se pan rozhodčí zadrhnul a CACIB u psů nezadal. Zdůvodnění nevíme, Petra mu nerozuměla a v posudku nic nebylo. V otevřené byla nahlášena Kenie – bez debat a celkem rychle zadal výbornou a CAC a stejně tak u Fency, která nastupovala v šampionech. O to větší rozhodování následovalo v rozstřelu našich dvou holek o CACIB. Kenie nyní vedla Petra, obě fenky prošly kruh snad třikrát, pak trojúhelník, elko, osahat hřbet a hlavu, pak přední nohy – no  a nakonec Kenie obdržela CACIB a Fency res. Vzhledem k tomu, že Kenie již má přiznaný titul Interšampiona, přechází její CACIB na Fency. No, a protože ta již má tři CACIB z ostatních výstav, dokončila tímto svoji pouť za Interšampionem  také. V závěru ještě nastoupila Kenie s Morrisem o BOB, kterého nakonec vybojovala po opětovném pečlivém prohlížení a ohmatávání Kenie. K činnosti pana Browna musím říci, že tak pečlivé posuzování jsem ještě asi nezažil. Jeho přístup k pejskům byl výborný, jeho posuzování naprosto korektní, v případě pochybností se raději třikrát přesvědčil, zda se opravdu nepřehlédl a takovéto posuzování bylo opravdu na úrovni. Nelze jinak, než si přát více takových rozhodčích.

   

   

   

     Odpolední soutěže začínaly v 14 hodin, probíhaly klasickým způsobem a kerníci Morris a  Kenie se v závěrečných soutěžích jako obvykle neumístili. Je to škoda, mezi ostatními psy ale určitě nezapadli.

   

   

     Po soutěžích jsme všechno zabalili a naložili a vyrazili k našemu přechodnému domovu. Pejsani se rádi rozvalili v našich postelích a okamžitě usnuli. I my jsme si dali krátký odpočinek, ale podle domluvy jsme kolem 18 hodiny vyrazili do hotelu Minerva, kde se nacházejí tři vnitřní a dva venkovní bazény naplněné minerální vodou o teplotě 33 °C. Byla to opět naprosto perfektní relaxace stejně jako před týdnem v Budapesti. Přímo z bazénu jsme vyrazili do hotelu, kde jsme povečeřeli a večer jsme zakončili pod pergolou v našem penzionu, kde jsme poseděli, popili vínko, prodiskutovali úspěchy a připravili strategii na další den. To už s námi byli venku ve dvoře samozřejmě i naši chlupáči, kteří si chladný večer venku nemohli nechat ujít.

   

   

     Nedělní ráno začalo stejně jako minulý den, po venčení a nabalení věcí do auta jsme se rozloučili s naším panem domácím a opět jsme vyrazili na výstaviště. Přijeli jsme později, naše včerejší místečko nám zabrali jiní vystavovatelé, ale nakonec jsme se utábořili lépe než včera. Pod stromy, kousek od kruhu, ve stínu. Zpočátku to vypadalo, že počasí bude podstatně horší než v sobotu, dost se ochladilo a dokonce spadlo i pár kapek, ale nakonec z toho byl pařák jako den předtím.

   

   

     Posuzování začalo opět na čas, dnešní rozhodčí byla paní Viva Maria Soleczkiy-Szpunar z Polska. Jestli jsem chválil pana Browna, totéž platí i o této rozhodčí. Opravdu musím přiznat, že oba tito rozhodčí byli něco naprosto jiného, než známe z našich kraji. Jak stylem posuzování, tak přístupem ke psům i k chovatelům a hlavně znalostmi.

   

     Pořadí našich kerníků bylo stejné jako v sobotu. Začínal Morris a opět bez problémů výborný a CAJC. Gas byl rovněž výborný s titulem CAC. Bohužel stejně jako v sobotu bez titulu CACIB. Kenie a Fency se paní rozhodčí líbily, několikrát to zdůraznila a obě tedy dostaly ve svých třídách výborné a CAC. Při boji o CACIB paní rozhodčí prohlásila, že jsou obě nádherné a na rovinu řekla, že CACIB zadává Kenie proto, že má tmavší kerníky raději. Fency tedy opět res. BOB dostal po pečlivém rozhodování tentokrát Morris. Pak si paní rozhodčí dlouho povídala s Katkou a následně i s Petrami, přičemž Katka jim dělala tlumočníka. Velmi ocenila všechny psy a jejich úpravu.

   

   

     Posuzování bylo ukončeno kolem poledne, nikdo z naší party nemusel čekat na odpolední soutěže, a proto jsme se rozhodli vyrazit k domovu. Nečekal nakonec ani Morris s Petrou, protože za BOB byla jen malinká medaile, a tak to nemělo cenu. Trošku starosti nám dělala instrukce v katalogu, kde se psalo, že opustit areál výstaviště před 15.hodinou je dovoleno pouze za poplatek 100 CHK. Nakonec si nás ale nikdo nevšímal, tak jsme proklouzli k autu a v pohodě odjeli.

   

   

     Cesta proběhla v pohodě, trochu zdržení opět na hranicích, kde se paní celnice chtěly družit s pejsany, kteří na to ale opravdu neměli náladu. Další zdržení klasicky na D1, a to kvůli dopravní nehodě a potom z důvodu oprav na silnici. Cestu jsme ale v pohodě zvládli za čistých 7 hodin a na 21 hodinu jsme bušili u Lucky na vrata, abychom jí odevzdali její Kenie.

   

   

     Výlet se nám opět velmi líbil, i výstavy dopadly podle našeho přání, a proto jsme se vrátili z této cesty naprosto spokojení.

P.S. Naši chlupáči po návratu podali následující protest: Už nechceme, aby nás pořád někdo škrtil!!!

 

 Miloš