wz

 

První májový víkend 2009

 

   

     Letošní první máj vyšel na pátek, takže před námi byly tři volné dny. Počasí bylo jako malované, a proto už v pátek zorganizovaly Katka a Lucka sportovní odpoledne pro děti a kerny. Sešly se u Počernického rybníku, kde si děti hrály, psi lumpačili a holky kuly pikle na sobotu a neděli, kdy se mělo vyrazit na výstavy. Když se o cestování dozvěděli kerni, s výjimkou Biáska všichni naskákali do vody s nadějí, že pokud se vykoupou, nikdo je nebude do vystavování nutit. Bohužel jim to nebylo nic platné, a to i přesto, že někteří vypadali opravdu zajímavě. Ačkoliv venku bylo teplo, ti nejmenší nakonec skončili v náručí Katky, aby se zahřáli.

   

   

 

     V sobotu nás čekala mezinárodní výstava v Praze-Letňanech. Fency se paní rozhodčí nelíbí, a proto jsme ji raději nehlásili. Z našeho spolku ji nahradila Abygail (Bibi), pro kterou to měl být křest ohněm, protože měla mít čtyři soupeřky. U nás však nemůže být nic jednoduchého, takže v pátek večer začala Bibina kulhat a nebyla schopna se postavit na přední nohu. Nebyli jsme si vědomi, že by někde špatně stoupla, zakopla či něco podobného, a proto jsme se rozhodli raději navštívit veterinu. Její „onemocnění“ se ale projevilo až večer, naše veterinářka již měla zavřeno a my museli na pohotovost. Místní paní doktorka nohu pečlivě prohlédla, promačkala, protahala od drápků až po rameno, ale nic nenašla. Bíba dokonce ani nikde bolestivě nereagovala, prostě jenom chodila po třech. Nakonec vyšetření skončilo tak, že si nohu asi namohla, dostala proto pigáro proti bolesti (Bíba předvedla pěkný řev v ordinaci) a sebou jsme dostali totéž na tři dny v kapičkách. Zároveň doktorka Bibině nařídila naprostý klid. Když jsme chtěli poradit, jak to u tohohle čerta máme udělat, tak se nám vysmála.

     V momentě, kdy jsme přijeli domů, Bibina byla první z auta a začala lítat kolem domu jako magor. Po nějaké bolesti ani stopa. Že by ta injekce zabrala během 10 minut se nám nechtělo moc věřit, spíš se zase naší hérečce něco povedlo.

     Celou noc  byla v klidu, ani ráno neavizovala žádný problém, tak jsme se rozhodli ji vzít s sebou na výstavu v Praze. Když bude zavřená v ohrádce, bude mít mnohem menší prostor na lítání, než když ji necháme samotnou doma.

     O půl sedmé pro nás přijela Petra se Samem. Tentokrát nás vezla ona, protože jsme všichni po výstavě pokračovali dál na Slovensko a do našeho auta bychom se všichni nevešli. Lucka na nás už samozřejmě čekala před halou v Letňanech. Naše sestava byla jasná – Sam a Bibi do mladých, Monty a Kenie do šampionů.

     Začínal Sam, a protože jeho soupeř Alex nepřijel, měl to velice jednoduché a získal CAJC. Monty byl ve své třídě také sám, takže také bez problémů získal CAC a následně i titul CACIB. Další měla být Bibina. Vzhledem k tomu, že od večera u ní nebyl ani jakýkoli náznak toho, že by s nohou něco měla, dohodli jsme se, že ji do kruhu vezmeme s tím, že pokud by začala kulhat, stáhneme ji. Dvě její soupeřky nedojely (Aisha a Aphra), takže nastupovala proti Adině a Brook. Obě jsou začátečnice, takže naše „ostřílená“ bojovnice s přehledem ukázala, jak by předvedení mělo vypadat. Navíc se i paní rozhodčí líbila, a proto získala na své druhé výstavě ve třídě mladých CAJC. Poslední nastupovala Kenie, která porazila Hannah a získala třetího CAC, čímž splnila podmínky pro udělení titulu Grandšampion ČR a navíc dalšího CACIBa. Hannah se svým r.CACIBem zase získala titul Interšampion. Holky gratulujeme!

   
   

     Bibina mezitím prudila psy, kteří chodili okolo. Čekali jsme, který to nevydrží a konečně ji zvalchuje hřbet, až jsme málem zapomněli nastoupit o titul nejkrásnějšího mladého, o kterého šel Sam a Bibina. Ta během předvedení ještě stihla vynadat dalšímu psovi. Rozhodně se o ní na této výstavě nedá mluvit jako o kernovi - psu, který neštěká. Paní rozhodčí nakonec upřednostnila Bibi, takže ta se potom ještě proběhla v kruhu s Montym a Kenie o titul BOB. Tam už samozřejmě nemohla bodovat, ale přesto to byl veliký úspěch, který nás velmi potěšil. BOBa nakonec dostal Monty.

   
       

     Celá ta sláva skončila závěrečným focením před halou a koupačkou v zahradním jezírku, které tam také bylo. Z toho nás však vyhnal pořadatel, protože Monty se snažil ulovit zlaté rybičky, které tam byly vysazené.

   

   

   

     Potom se naše parta rozdělila – Jitka s Montym a Lucka s Kenie odjeli domů. Petra, Kačka, páníček + Sam, Bibi a Fency hupsli do auta a vyrazili na dlouhou cestu. Ta cesta vedla na Slovensko, na národní výstavu v Bánské Bystrici. Našim cílem bylo pokusit se získal další CAC nebo CAJC na slovenské šampiony.

     Cesta byla úmorná, počítali jsme, že na ubytování budeme kolem sedmé, bohužel však u Slavkova byla ohromná objížďka (přes 70 km po okreskách), takže jsme do Bystrice nakonec dojeli až po osmé hodině. Moc nás to mrzelo, protože naše ubytování bylo přímo v přírodní rezervaci Príboj, byl tu krásný les, kopce, příroda a než jsme se ubytovali byla tma a my nikam nemohli. Ráno se pro změnu hned po budíčku naložilo auto a juchalo se na výstaviště, takže rezervaci jsme opravdu nestihli. Ale příště určitě pojedeme dříve a omrkneme to tu.

     Měli jsme dva pokojíčky se společným příslušenstvím, jeden obsadilo dámské a druhé pánské osazenstvo. Všechny holky byly po cestě dost unavené, takže u nich brzo všechno ztichlo. Sam se ale do sytosti vyspal v autě a chrupat se mu moc nechtělo. Po zhasnutí zjistil, že přímo za oknem má krásný les, plný různých vůní, zvuků a dalšího. Protože pánské osazenstvo spalo při otevřeném okně, usadil se u něj a skoro celou noc čuměl ven, poslouchal a ňuchal.

   
   

 

   
   

     Druhý den jsme vstali v 6 hodin a na sedmou jsme již byly na koupališti v Bánské Bystrici. Je to rozlehlý areál, je tu neskutečné množství větších či menších bazénů a jedno ohromné jakoby přírodní jezero. Bohužel vše bez vody. Domorodci nám říkali, že se vše vypustilo kvůli opravám, na které došly peníze, a proto je tento nádherný areál nyní k ničemu.  Je to opravdu škoda, bylo tu moc hezky a kdybychom se po vystavování ještě mohli vykopat, bylo by to bájo.

   

    

   

     Vystavovaných psů bylo také málo (asi 1500 – jindy jich prý bývalo hodně přes dva tisíce). Otevřen byl pouze jeden jediný místní stánek s občerstvením – ceny můžete omrknout sami. Upřímně řečeno, zaplať pán bůh za korunu. Oproti našim zkušenostem z loňska po přechodu na euro došlo k pořádnému zdražení.

   

    Kruhy byly veliké, dobře označené, rozhodčí měl k dispozici stan proti sluníčku, litovali jsme ale velice zapisovatelky, protože u takovýchto stolků se opravdu psát dalo jen velice těžko a dokážu si představit, jak holky po 5 hodinách vypadaly.

   

     Rozbalili jsme naše krámy jako první, takže jsme si mohli vybrat místo. Z klece, ohrádky, stolů a slunečníku jsme pejsanům udělali super ležení.  Většina byla ve stínu, takže se pochopitelně všichni tři namáčkli do toho kousku, kam svítilo sluníčko. Během chvíle chrupali a opalovali si bříška.

   

     Šok přišel, když jsme otevřeli katalog. Přestože přihlášky byly vyplněny na počítači, k dispozici byly kopie dokladů i průkazů původu, tak ten kdo přepisoval jméno Kačky se opravdu pořádně vyřádil. Nějak se nám nechce věřit, že jsme ještě před pár lety byly jeden stát, a že si vlastně rozumíme.

   

   

    

     Tráva v kruhu byla posekaná na nizoučko, byli jsme zvědaví, jak se na ní bude chovat Bíba, která s trávou nemá zkušenosti. Fency ji ráda nemá, většinou moc nechodí, ale dnes se překonávala. Možná i proto, aby Bíbu inspirovala k pořádnému výkonu.

   
   

     Soutěže za nás zahájila Petra se Samem. Alex se nedostavil, takže Sam zůstal ve třídě sám. Pan rozhodčí ho prohlédl, pochválil a zadal výbornou bez titulu. Zdůvodněním bylo, že pes nemá radostný pohyb (no aby měl – na sluníčku 30 st. C). V další třídě VD, přitom hezký pes. Začali jsme tušit problém. Mambovi v šampionech nebylo co vytknout.

   

     Bibi nastoupila v mladých společně se slovenskou Biggi. Ta je stejně stará, ale podstatně vyvinutější. Je to opravdu moc hezká fenka, tušili jsme, že tady asi neprorazíme. Biggi ale nechodila, tráva ji moc neseděla. Naproti tomu Bibina byla v pohybu i předvedení perfektní. Máme to i v posudku, pan rozhodčí Katce řekl, že takové předvedení u devíti měsíční feny ještě neviděl. Opravdu se snažila. Rozhodnutí bylo těžké, ale nakonec upřednostnil Biggi. Na jednu stranu je pravda, že Biggi již vypadá dospěleji, je opravdu hezká a určitě bude do budoucna i úspěšná. Naše umístění na druhé místo bylo zdůvodněno tím, že má Bíba dlouhý nos.

   

   

   

     Potom následovala třída otevřených, kde kromě Fency byly další dvě feny. Fency je celkem bez problémů porazila, Melany měla problémy s pohybem, Prima nebyla upravená a také jí to moc nechodilo. Verdikt – Fency výborná, ale bez titulu. Zdůvodnění – je prý na ní vidět, že je po štěňatech. Paradoxem je, že stejný rozhodčí před dvěma měsíci Fency na mezinárodní výstavě v Brně dal výbornou, CAC a r. CACIB. Nyní je Fency o kilo lehčí, je po zimě protimovaná a pohyb byl živý jako málo kdy.

   

    

   

     Vzhledem k výsledkům jsme se na místě déle nezdržovali a vydali se k domovu. Vybrali jsme trochu jinou trasu, protože tou objížďkou se nám již jet nechtělo. Projeli jsme se krásnou přírodou Kremnických a Štiavnických vrchov a okraje Nízkých Tater a uháněli jsme na Nitru, Bratislavu, Brno domů do Prahy.

   
       

     Z banskobystrické výstavy jsme vcelku zklamaní. Výlet, ubytování, prostředí výstavy – to vše bylo v pořádku. Problémem ale bylo posuzování. Evidentně bylo vidět, že pokud nemohl vyhrát slovenský pes, tak českému to dáme bez titulu. Sam i Fency na titul jednoznačně měli a pokud se podíváme na psy do tříd, kde vyhráli Slováci a tituly byly zadané, můžeme být jenom naštvaní. Ale nedá se nic dělat.

   

     Cestou domů jsme nakonec pochopili, o co asi šlo. Výsledek hokeje ČR : Slovensko ze sobotního večera jsme totiž neznali (výsledek  8 : 0 je totiž opravdu ostuda), a tak se to někde muselo projevit. No a když jsme ještě nakonec objevili vzor podle kterého pan rozhodčí posuzoval, tak nám to už bylo opravdu všechno jasné. Prostě máme málo nožiček :-)

   

A stejně to nejlepší, co jsme tam objevili bylo z Čech!