wz

 

 

 

      Když si mě páníčkové koupili, vůbec nepočítali s tím, že  bych mohla být výstavní pejsek. Páníček dokonce řval, že mě maximálně odveze k veterináři a jinak že ho nezajímám, že obě paničky mají blbej nápad pořídit si psa. Jenže já jsem věděla, že jsem kus, a proto jsem se je na to snažila upozornit. Teda hlavně pána. Povedlo se mi to, až když už jsem byla "stará", nemohla jsem tedy soutěžit za dorost. Poprvé se mi povedlo dostat je na výstavu až  v říjnu roku 2005, a to už mi bylo 10 měsíců. Velká panička s tím moc nesouhlasila, ale ta malá (Kateřina), ta si to prosadila a teď jezdíme s páníčkem každou chvíli. Dokonce mi páníček pořídil podušku a velikou klec, abych na výstavách měla pohodlí a luxus.

     A co to obnáší, jezdit po výstavách? No zase nic moc příjemného. Před začátkem sezóny mě musí pořádně vytrimovat. To znamená vytrhat přebytečné chloupky pomocí speciálního nože. Dneska už se to Kateřina naučila dělat sama a bez použití nože, což je prý mnohem lepší (tady musím poděkovat p. Pfeiferové od táty Anguse za rady a pomoc). Před každou výstavou se pak srst musí upravit, a dotrhat přečnívající chloupky. Nejsem sice pudl, ale češou mě taky, a to nemám ráda. Přímo na výstavě se potom jenom doupravím, trvá to jenom chvíli - narozdíl od jiných plemen. No a pak hurá do kruhu.

     Ve výstavním kruhu si vodím na vodítku malou paničku. Chodíme proti směru hodinových ručiček, já musím být po levé straně, aby na mě pan nebo paní rozhodčí dobře viděli. Párkrát obejdeme kruh a pak mě panička postaví na stolek u rozhodčího. Ten se mi podívá na oči (mám krásný), na zuby (mám všechny - a to nemá ani táta), na stavbu těla (jsem dokonalá), pohladí si srst (vynikající), kroutí se mnou doleva i doprava a pořádně mě prohlížejí. Jednou se dokonce stalo, že mi paní rozhodčí strčila prst až do zadku (hrůza), ale nekousla jsem ji, a tak mohu na další výstavy! Pak něco diktují do psacího stroje. Když je nás v kruhu víc, opakuje se to u všech pejsků, pak se ještě všichni projdeme a pan(í) rozhodčí paničce podá ruku a řekne, kdo je nejlepší. A panička je buď veselá nebo smutná. Ale zatím byla většinou veselá. A to se opakuje někdy i 3x podle toho, jak úspěšní jsme byli. No a pak dostaneme pohár nebo medaili nebo nic a šupajdíme domů, abychom to oznámili té velké paničce, která s námi nejezdí, protože je jí v autě blbě. Za odměnu od ní dostanu dva piškotky, no nebudu ji říkat, že mě hned po výstavě nacpali kuřátkem - taky za odměnu. Jako správný teriér musím být vychytralá!!!

2005 2006 2007  
2008 2009 2010  
2011      
Junior Champion Souhrn  
     

Tento server byl naposledy aktualizován dne 04. 02. 2017